Uběhlo 6 let... Nyní je čas jít dál...

22. října 2017 v 21:09
Všem přeji krásný podzimní nedělní večer. Podobný podzimní večer byl také před 6 lety, 22. října 2011, kdy mě jen tak spontánně popadla myšlenka, začít psát blog. 6 let skutečně není málo. Možná když si položíte otázku, kdy jste před 6 lety byli vy, pochopíte, jak dlouhá doba to v životě člověka, především mladého člověka, je. U mě konkrétně se za 6 let stihlo změnit snad úplně vše, a o blogu ani nemluvím. Kdybyste si přečetli nějaký článek z roku 2011, jen stěží byste asi věřili, že je z tohohle blogu a že jeho autorem jsem já. Já tomu taky většinou nedokážu uvěřit.

Na druhou stranu je to ale zřejmě celkem pochopitelné. Když jsem to tady zakládal, chodil jsem na základku a byl jsem 13leté dítě, které nemělo potuchy jak blog funguje nebo co je to Photoshop. Byla to jen taká zábavka, experiment, bláznivý nápad, ke kterému mě inspiroval blog Tsl-ondeck, na jenž jsem denně chodil poté, co jsem si zamiloval seriál Sladký život na moři. Řekl jsem si, proč bych něco takového nemohl mít i já, a v naději, že mi sem přijde alespoň 5 lidí za den, jsem doufal, že mi to nadšení alespoň měsíc vydrží. Ani v tom nejdivočejším snu by mě nenapadlo, že tady budu dnes sedět, jako dospělý člověk psát tenhle článek, a za mnou bude tak neskutečně dlouhá cesta.

Když říkám dlouhá cesta, myslím tím opravdu dlouhá. Od chvil, kdy jsem hodiny čekal, zda jeden-dva lidé nějakou náhodou na můj blog zabloudí, přes pozdější časy, kdy si mou stránku našlo alespoň pár věrných fanoušků Sladkého života, a já pro ně mohl organizovat denně nějaké soutěže a vyrábět diplomy. Jo, i takový můj blog kdysi byl. Pak Sladký život doplul do konce a po více než dvou letech nabral tenhle blog zcela jiný směr. Jeho hlavní náplní se stala Violetta, seriál, který mě naprosto strhnul a jeho první sérii jsem sledoval každý den se zatajeným dechem. Mezi návštěvníky blogu najednou nebyla jen skupinka bloggerů se stejnými zájmy, ale zcela neznámí lidé, fanoušci seriálu, kterých počet se v nejlepších časech vyšplhal až na neuvěřitelných 5 000 denně. To, o čem jsem vždy snil, se stalo skutečností, můj blog se stal známým, alespoň tedy v komunitě fanoušků Violetty, a mé články někdo četl. To ale nebyl konec, další léta se blog neustále měnil a posouval dál.

Jak je vůbec možné, že blog vydržel tak dlouho? Jak jsem mohl vydržet ty měsíce, kdy jsem byl jeho jediným návštěvníkem? Jak jsem mohl vydržet ta bláznivá léta puberty a nenajít si jinou zábavku? Jak jsem mohl vydržet tolik konců seriálů a překopávání blogu tolikrát nanovo? Odpověď je pro mě zcela jasná. Předtím jsem to netušil, ale od chvíle, kdy jsem tento blog založil, jsem pochopil, že mě to neskutečně baví, že jsem schopen blogem doslova žít, a to i za cenu, že sem nikdo nechodí. Nic mě nedokázalo zlomit, protože jsem psaní článků, vytváření layoutů či vymýšlení projektů miloval natolik, že jsem prostě vždy dokázal najít způsob, jak s blogem pokračovat dál. Je jen mým velkým štěstím, že všechny nové začátky nakonec přinesly blogu tisíckrát větší popularitu.

Toho, co bych vám chtěl v tomhle článku napsat, je tak neskutečně moc (6 let je přeci jen 6 let), a to nejen proto, že pro mě šesté narozeniny tolik znamenají, ale také proto, že tenhle článek je tím posledním... Jak už jste možná pochopili z názvu, ano, je to tak, je čas jít dál, a po velmi dlouhém uvažování jsem došel k neoblomnému přesvědčení, že je to právě dnes a právě takhle správně.

Můj blog byl pro mě dlouhá léta součástí každodenního života, a to sakra důležitou součástí. Jako věc, kterou nechcete ztratit a nedokážete si bez ní svůj život představit. I proto ušel tak dlouhou cestu. Jednoduše ale musel přijít den, kdy to tak přestane být. A taky přišel. Můžu říct, že již poměrně dávno. Od té doby, co jsem dosáhl dospělosti, se můj život pomalu ale podstatně měnil, a to co se týče jak mé každodenní rutiny, tak mého smýšlení. Dá se říct, že jsem nakonec dospěl až do chvíle, kdy dokážu říct sbohem a žít již svůj život dál. Tím ale nechci říct, že by pro mě tenhle blog již ztratil význam či hodnotu, a stal se nějakou přítěží. To rozhodně ne. Pořád mi na něm záleží, a právě proto nechci, aby se někdy přítěží stal.

Nejen blog se stal mou méně důležitou součástí, ale především svět seriálů a herců. Pořád si rád poslechnu novou písničku Tini, či přečtu o nějakém velkém úspěchu někoho z herců, to je ale zřejmě dost málo na to, abych mohl o tom psát články a přinášet vám informace. Za poslední měsíce už jste určitě i vy sami pocítili, že jste často v těchto směrem mnohem lépe informování, nežli já. A tak by to být nemělo. Jednoduše už nejsem fanouškem číslo jeden, a pak je moc náročné vést blog, i když vám na něm sebevíc záleží.

Já vím, že dlouhé články jsou otravné a mnozí, snad i většina z vás, ho ani nedočtou až sem. Pár takových se snad ale najde, a právě vám bych chtěl věnovat následující řádky. Vám, skalním fanouškům, kteří jste na blog nezabloudili jen náhodou, nebo jen abyste si pustili nejnovější epizodu Soy Luny, ale chodili jste sem pravidelně a dlouhodobě. O tom, že je tady někdo od úplného začátku spíš pochybuji, ale snad se najde někdo, kdo to se mnou táhne už alespoň pár let. :) Právě vy jste byli tou nejhezčí součástí celé téhle 6leté pohádky. Ani si nedovedete představit, jak moc mě potěšil každý jeden hezký komentář, každá pochvala na mou adresu, každá zpráva, večery na asku či jakákoliv jiná spatná vazba. Taky to, že jsme ty největší události mohli prožívat spolu, užívat si velké starty a finále, být společně nadšeni z nejžhavějších novinek, z nových epizod, videoklipů, písniček, koncertů... prostě ze všeho. Nejen vy jste mohli své pocity sdílet díky blogu s ostatními fanoušky, ale také já jsem měl možnost sdílet je s vámi. Patří vám proto obrovské a zcela upřímné DĚKUJI. Stali jste se jakousi blogovou rodinou, která mě provázela těmito nádhernými léty.

Abych to již uzavřel (vím, že už je toho na vás dost, ale věřte mi, že není tak snadné to po všech těch letech uzavřít), rád bych to tak nějak shrnul... Tenhle blog, a to i díky vám, mi dal neskutečných 6 let života plných nádherných zážitků, protože to pro mě nebyla jen pouhá stránka, ale doslova část života, a proto na to nikdy nezapomenu. A možná jsem již dospěl natolik, že už není možné blogem žít dál, blog sám o sobě určitě dál žít bude. V mých vzpomínkách určitě, snad i v těch vašich, a zůstane také vždy k dohledání, protože nic nemažu. Aktivní už sice nebudu, ale pokud si kdykoliv na blog The Suite Life Cz & Violetta vzpomenete, všech těch krásných 6 let zde najdete uchovaných.

Tak tohle budou snad již má definitivně poslední slova. Nedá mi ještě jednou nenapsat děkuji všem, kteří jste tvořili část tohohle všeho. Snad alespoň část z toho, co jste dávali vy mně, jsem dokázal předat i já vám. Snad jsem někoho z vás někdy inspiroval, rozveselil nebo třeba přinutil se nad něčím zamyslet. Pokud byť jen jednoho člověka, pak byla tahle mise úspěšná.

6 let, 72 měsíců a více než 2 000 dní, přesně 2 423 článků, miliony slov, více než 2 miliony návštěv a desetitisíce vašich komentářů, to vše tvořilo tuhle historii. Je proto opravdu těžké říct sbohem s vědomím, že to vše končí. Jendou to ale přijít muselo, a mým cílem vždy bylo, abych tenhle článek psal s hrdostí, což se nakonec i děje. Bude se mi stýskat, ale jsem šťastný, že mě obrovská náhoda k blogu přivedla, a že jsem tahle léta mohl opravdu prožít takovýmhle způsobem. Nevím, jak by mé dospívaní vypadalo bez blogu, ale určitě poněkud smutněji...

Když jsem blog založil, první článek jsem končil se slovy: "Snad má tenhle blog i nějakou budoucnost...". Ten pocit, že měl, a jak dlouhou a krásnou, mě neskutečně naplňuje.

Tohle je tedy sbohem. Mějte se všichni krásně, dělejte vždy to, co vás baví a nenechte se nikdy odradit žádnými překážkami. Tak jak jsem to dělal já s tímhle blogem. Až vám bude někdy smutno, zkuste třeba vylovit v hlavě nějakou zapadlou vzpomínku na tohle místo a na tohle celé období. Jinak ale žijte dál své životy, dívejte se kupředu, buďte hodní a snažte se hledat vždy to hezké ve všech a ve všem. Protože ať je život jakkoliv komplikovaný, hezké věci tady vždy jsou. Pro mě byl posledních 6 let jednou z nich tenhle blog!


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 V lover V lover | E-mail | 22. října 2017 v 21:57 | Reagovat

Moj posledny komentar. Naozaj si to krasne napisal. Rozumiem ti mas 19 rokov a musis zit svoj zivot. Takze ti drzim palce v tvojom zivote☺

2 andus andus | 22. října 2017 v 22:03 | Reagovat

Ahoj, upřímně už jsem z blogu také cítila, že jsi dospěl a máš jiné zájmy. Poslední layout mě o konci přesvědčil. Ovšem jsem ráda, žes to takhle hezky uzavřel a nedal blog jednoduše zaniknout, což by mnoho fanoušků určitě mrzelo. Chtěla bych ti moc poděkovat, tento blog navštěvuji pravidelně od konce léta 2014, takže pro mě taky moc znamenal. Jsem ráda, že nic nemažeš, aspoň si každý může tvoje obrovské dílo připomenout, kdy chce. Moc hezky jsi to nakonec shrnul, bylo to velice emotivní, slzička ukápla. Prostě, jak jsi napsal, za tenhle blog se nemusíš vůbec stydět. Buď na sebe hrdý, úsměvy na tvářích si svými články určitě vytvářel den co den a za to ti moc děkuju!!! Vždy budu vzpomínat jen v tom nejlepším.

3 Olivka Olivka | 22. října 2017 v 22:14 | Reagovat

Naprosto tě chápu!!
A víš, že tu od samého začátku jsem? :D
Jak říkáš, spousty nás navštěvovalo blog Tsl-ondeck, který spravoval Washek, a to v té době byl asi ten nejpopulárnější blog o Sladkém životě. Pak jsem narazila na nově založený blog, ten tvůj, a jelikož kromě Washka tu nebyl nikdo kdo by moc o seriálu psal, a dokonce jsi byl první člověk u kterého jsem zjistila, že máme stejný den narozeniny, 15. dubna., začala jsem navštěvovat ten tvůj blog.. myslím dokonce, že jsme měli blogy spřátelené.. už ani nevím, jak se tomu kdysi říkalo xD Každý měl dřív  dlouhé seznamy s odkazy na blogy toho jiných atd. Pak se tento blog odebral k Violettě, a jelikož jsem v té době, Violettu naprosto nenáviděla, blog jsem tak 6 měsíců nenavštěvovala až do chvíle kdy jsem seriál sama spatřila. A ted jsme tady! :D
Je neuvěřitelné videt, kam až ses dostal, a kolikrát jsem si říkala, jak dlouho to bude pokračovat, protože řídit blog 6 dlouhých let a přitom si procházet pubertou, to tedy obdivuji xD můj blog šel do kytek po třech měsících...

No přeji ti hodně štěstí, a strašně moc děkuji za těch 6 let co jsem měla informace o seriálech a novinky přímo před nosem, a nemusela jsem je pátrat někde v AJ či ve španělštině :)

4 Noemi Noemi | 23. října 2017 v 9:36 | Reagovat

Protože nemáme Disney channel, Violettu jsem objevila až v létě 2015. V té době jsem i poprvé narazila na tvůj blog. Pravidelně jsem ho začala navštěvovat na podzim a naprosto jsem si ho zamilovala. Se sestrou nás pohltily všechny ankety a soutěže, co jsi dělal. :-) Mrzí mě, že to teď končí. Znamená to, že už nebudou žádné další sobotní rozhovory nebo ankety za konec roku. :-(  Ale chápu to. Všichni musíme jít dál a já jsem ti moc vděčná, žes tady pro nás ty roky byl a těšil nás svými články. Děkuji. :-) Ať se ti daří a jsi šťastný.....

5 Domi Domi | 23. října 2017 v 15:23 | Reagovat

Aj ja by som sa ti chcela poďakovať za to, že si to nevzdal a dotiahol až do tejto fázy.Bolo vidno, že v tej dobe ťa to neskutočne bavilo ako aj mňa.Aby som sa priznala ani ja už veľmi nepozerám seriál, chodím prvý rok na strednú a mám svoje povinnosti a záľuby, a preto nechápem aké veľké zapálenie si pre tento blog mal.Aj keď si teraz ako ty pozriem Tininu novú pesničku, poprípade keď stihnem epizódu Luny na tento blog chodím každý deň či tu nie je niečo nové.A takto som to obila aj cez mesačné krízy, keď si nič nepísal.Len málokedy sa stalo, že by som tu nebola a to aj na dovolenke som si zapla dáta a kukla som sa.Týmto som chcela povedať, že pre mňa nebol až tak dôležitý obsah, ale spracovanie a videla som za tým mega talentovaného človeka, ktorý sa stal akýmsi mojim kamarátom, s ktorým som zdieľala veľkú časť môjho života.Vždy som si želala aby sa tento blog, keď skončí nezmazal, ale aby som  ho mohla raz ukázať svojim deťom :-)Zase som sa rozpísala, ale to som ja ;-) V tejto vete bude skrátená pointa celého komentára:Ďakujeme a veľa šťastia v živote.

6 Butterfly Butterfly | 23. října 2017 v 15:41 | Reagovat

ahoj,timle bych se s tebou chtela rozloucit. Mam tvuj blog strasne rada a chodila jsem sem i nekolikrat denne. Tesila jsem se na tve clanky a tve souteze. Kdyz jsem byla smutna,  cekala
jsem az vyjde clanek v 19h. Musim se priznat,ze soy luna me tolik nebrala a koukla jsem se na par dilu jen proto,abych vedela, o cem na blogu pises. Tvuj blog pro me znamenal tolik,ze jsem ho nechtela opustit a svym stylem si me i ovlivnil. Verim,ze bylo pro tebe tezke tohle
napsat, stejne jako nam to cist. Nedavno jsem si zalozila blog disneywithme.blog.cz a ty jsi byl hlavni inspiraci pro me (mam te v odkazu). Je skoda, ze se musim vzdat jednoho z mych nejoblibenejsich blogeru, ale takhle to citis a podporuji te. Doufam, ze se ti bude v zivote darit a snad o tobe uslysime  at uz v jakekoli oblasti. Moc pro me clanek znamena, zvlaste kdyz jsi zminil,ze my, kteri to docetli az do konce jsme byli nejhezci soucasti blogu. A nezapomen-
DREAM BIG!!!!! :-)

7 Pája Pája | 23. října 2017 v 16:03 | Reagovat

Je to těžké se loučit, i pro mě. Každý den jsem chodím, každý den přemýšlím, jestli se tu objeví nový článek. Tento blog byl součástí každého mého dne a nějak mi ještě nedochází, že už nebude. Na druhou stranu tě naprosto chápu. Každý se postupem času změní, dospěje, začne mít jiné názory a záliby. Toto téma, konec blogu, trvalo už dlouho a opravdu se to táhlo, takže svým způsobem je ten konec dobře. Ty si tohle celé vytvářel, ty si byl to srdce celého blogu. Nakonec ti chci poděkovat za to, že si tu byl a naplňoval nás svými slovy. Přeji ti hodně štěstí do života, hodně úspěchů a radosti. Děkuji :-)

8 Harry Harry | Web | 23. října 2017 v 16:48 | Reagovat

Naposledy tě zdravím PuLo a naposledy píši komentář na blog, který pro mě spoustu let tolik znamenal...
Musím říct, že tohle je ten nejkrásnější článek, jaký jsem kdy v životě četl a vyvolal ve mě pocity, které jsem mockrát v životě necítil. Ano, to vypovídá o tom, že tvůj blog byl, je a vždy bude tím nejlepším blogem, jaký jsem kdy v životě poznal a ty tím nejtalentovanějším blogerem, kterého znám. Jako by to bylo včera, kdy jsem poprvé při jednom nudném nezajímavém odpoledni narazil na tvůj blog a ono už to je víc jak 3 a půl roku. Bylo to v době, kdy se na blogu rozhodovalo, jakou náplň bude mít dál a jsem hrdý na to, že jsem tenkrát dal hlas Violettě, seriálu, kterými mi změnil život, stejně jako tvůj blog. Od té doby jsem tento blog začal navštěvoval prakticky každý den a myslím, že za těch 3 a půl roku bylo těch dní, kdy jsem blog neotevřel minimum. Tvůj blog jsem naprosto miloval, naprosto jsem hltal každý tvůj článek, každý projekt, soutěž, každý nádherný layout, který jsem na žádném blogu nikdy nespatřil. Vždy při čtení tvých článků mi běhala kromě jiných hlavou také jedna myšlenka: "Ten člověk je tak moc talentovaný!" Právě ty a tvůj blog jste mě inspirovali po půl roce čtení k založení vlastního blogu, podobně jako jsi to měl ty s blogem Tsl-ondeck. Vždy jsem měl na svém blogu jeden cíl a to se alespoň kousíčkem přiblížit tomu tvému. Myslím, že se mi to alespoň z části podařilo, protože stejně, jako byl tento blog důležitou součástí tvého života, tak i pro mě je můj blog v mém životě velmi důležitý.
Abych to tak nějak ukončil, je mi hrozně líto, že nás opouštíš, tvůj blog jsem miloval a bude mi chybět každodenní čtení profesionálních článků ze světa Violetty a Soy Luny, ale život jde dál a jednou to přijít muselo. Naprosto chápu, že život devatenáctiletého kluka se nyní bude ubírat úplně jiným směrem. Popravdě jsem to z posledních měsíců vytušil, že už se pomalu blíží konec a moc se mi líbí tento elegantní způsob ukončit blog na jeho 6. narozeniny! Jak píšeš, šest let je opravdu dlouhá doba a je jasné, že je čas jít dál. Do života ti chci popřát spoustu štěstí, zdraví, mnoho úspěchů a doufám, že budeš vždy na tohle krásné období v dobrém vzpomínat, stejně jako já budu vzpomínat na tebe a tvůj blog. Ještě jednou moc děkuji, že jsi mi dal možnost číst tvoje myšlenky a sledovat zapálení pro důležitá témata v tvém životě a že jsi mi byl inspirací. Měj se hezky!
Tvůj dlouholetý fanoušek a kamarád z blogového světa, Harry :-)

9 Martina Martina | 23. října 2017 v 17:45 | Reagovat

aby to bylo opravdu stylové, rozloučím se s tebou slovy, které řekl Beto Tomásovi v první řadě Violetty: Každý konec je zároveň i nový začátek!!
6 let je opravdu hodně dlouhá doba, z malého kluka jsi vyrostl v dospěláka a jak píšeš, je čas jít dál. takže, hodně štěstí a úspěchů ve Tvém životě :) díky za opravdu super blog, za všechny příspěvky, které jsi sem dal. a na konec, úplně ta poslední slova, která zazněla ve Violettě v posledním 270.dílu bylo: y juntos ya llegamos al final :)

10 Martina Martina | 23. října 2017 v 18:03 | Reagovat

aby to bylo opravdu stylové, rozloučím se s tebou slovy, které řekl Beto Tomásovi v první řadě Violetty: Každý konec je zároveň i nový začátek!!
6 let je opravdu hodně dlouhá doba, z malého kluka jsi vyrostl v dospěláka a jak píšeš, je čas jít dál. takže, hodně štěstí a úspěchů ve Tvém životě :) díky za opravdu super blog, za všechny příspěvky, které jsi sem dal. a na konec, úplně ta poslední slova, která zazněla ve Violettě v posledním 240.dílu bylo: y juntos ya llegamos al final :) (ten předchozí komentář neplatí :D )

11 niky luna niky luna | 23. října 2017 v 18:21 | Reagovat

takže sem už nebudeš přidávat 2 sérii soy luny?

12 Niky Niky | 23. října 2017 v 18:46 | Reagovat

Je to velmi smutné ale máš pravdu v tom že je čas jít dál. Určitě se někdy každý z nás znovu staví sem na blog a bude si pročítat různé články. Je super že blog tu zde bude dál a dostupný pro všechny. Přeji ti aby si byl šťastný tak jako ty si učinil šťastnými nás. Moc ti za vše děkuji Pulo. Měj se hezky, buď šťastný a všechno si užívej. Ahojky, :-)  :-)  :-)  :-)

13 Lucie Hurtová Lucie Hurtová | E-mail | 23. října 2017 v 19:37 | Reagovat

Já se chci zeptat jestli jsem budeš přidávat  i nadále Soy Lunu z 2. série nové díly a pak  až  bude 3. řada  tak i písničky a nové díly z 3. série. Jinak jsi užívej života a hodně štěstí i zdraví ve tvém životě. :)

14 Kathy🐼 Kathy🐼 | 23. října 2017 v 19:55 | Reagovat

Ahoj, i když normálně nepíšu komentáře, rozhodla jsem se ho teď napsat. Vlastně jsem zatím psala komentáře jen občas na tomto blogu. Ani jsem si neuvědomila, jak je to dlouhá doba, jak dlouho už tenhle blog existuje. Když nad tím teď přemýšlím, čtu ho už dost dlouho a ani si to neuvědomuji. Ani nevím jak, ale zvykla jsem si sem pravidelně chodit a dívat se na články. Normálně blogy moc nečtu, ve většině z nich se mi i špatně orientuje a nelíbí se mi jejich design. Musím říct, že tenhle blog je pro mě výjimkou. Opravdu dobře se tu vyznám (aspoň mi to tak přijde) a hrozně se mi líbí všechny tvoje layouty! To co jsi sem teď napsal, jsem opravdu nečekala a strašně mě mrzí, že končíš. Na druhou stranu to ale chápu, a je jasné, že tento blog nebudeš psát pořád. Přeji ti, ať se ti vše daří, ať je tvůj život stejně úžasný jako tento blog! Myslím to naprosto vážně,když řeknu, že to je nejlepší blog, jaký jsem kdy viděla.

15 Christine Christine | 23. října 2017 v 21:48 | Reagovat

Ahoj PuLo. Jak tady spoustu fanoušků a blogové rodiny řeklo: tvůj blog pro mě znamenal hodně. Opravdu moc. Chodila jsem se vážně dlouho, než jsem napsala svůj první komentář a to k "Letním příběhům". Ano, možná se opakuji pořád dokola, ale "Letní příběhy" pro mě znamenali moc. Pořád si je každý rok od publikování čtu a připomínám si ten pocit štěstí, který mě naplnil, když se můj příběh ocitl mezi "TOP 15". Děkuji <3! Za co ti také chci poděkovat je to, že jsi s blogem držel šest let. Já tu jsem přes tři roky a musím říct, že kdybych četla i dřív blogy (Začala jsem s tím u tebe a vydrželo mi to také jen u The suite life blogu :-)..) určitě bych zavítala i na ten tvůj, když byl ještě zaměřený na Zacka a Codyho, protože to byl vedle Violetty můj nejoblíbenější seriál Disney Channelu.
Pořád nedokážu uvěřit, jak jsi to vše stíhal a patří ti má poklona i díky. Objevovala jsem na tvém blogu nejen tvé články, zajímavosti ze světa herců, ale také lidi, kteří měli VIOLETTU rádi stejně jako já a neodsuzovali ji. Našla jsem komunitu, kde můžu vyjádřit svůj pocit bez ohledy posměchů druhých na tak krásný seriál <3. Písničky ze všech třech sérií mám stažené v mobilu a aspoň jedna je na mém denním playlistu :-).
Připadal jsi mi - a pořád připadáš - jako úžasná, milá a pracovitá osobnost, která si zaslouží štastný život :-). Přeji ti, abys i ty dělal co tě baví, aby se ti podařili splnit i další sny.
Chápu, že přišel čas poposunout se dál. Věř, že na tvůj blog nezanevřu a budu jsem chodit dál, vzpomínat a neustále ho obdivovat.
Zůstane mi spojený s Violettou v srdci, ze kterého nikdy nezmmizí.
Christine :*

16 Juli Juli | 24. října 2017 v 19:58 | Reagovat

Páni.
Je to zvláštní pocit, jakoby to bylo včera, co jsem na tento vlogy narazila. Prozkoumala jsem to a jsou to už 2 roky. 2 roky, co chodím každý den na tento blog, abych zkontrovala jestli už nevyšel nový článek. Jakoby to bylo nedávno, co jsem díky tomuto blogu začala sledovat Violetta, jakoby to bylo nedávno, co jsem začala sledovat Soy Lunu a jakoby to bylo včera, co jsi slavil 5 let.
Na každý článek jsem se těšila a vše kontrolovala. A teď najednou čtu tento článek s vědomím, že je to ten poslední.Je to neuvěřitelné. Čas je nezastavitelný a i když se někdy zdá, že se hrozně vleče, je to ta nejnezastavitelnější věc na světě. Když pomyslím, kde jsem byla před 6 lety já...
Prostě nemám slov. Užívejte si vy všichni dál svého života, protože si to ani neuvědomíte a všechno toto bude pryč. Před téma 2 říkala, co jsem začala sledovat tento vlogy mě ani ve snu nenapadlo, že budu tato slova psát. Ale život jde dál a nikdy nevíte, kde budete za dalších 6 let.

17 Niki Niki | 25. října 2017 v 19:29 | Reagovat

Připouštím, že při čtení tohohle článku jsem brečela, a pořád cítím hroznou úzkost, když se sem vrátím a titulek, který na mě vyskočí, nese název "Je čas jít dál". Byl to konec 1. série Violetty, když jsem narazila na tenhle blog, ani nevím kdy, ani jak, ale vím, že tvůj blog je jediný, u kterého jsem vydržela. Tvůj styl psaní ve mně vzbuzoval takový...zvláštní pocit. Bylo z tebe cítit, že tě to baví, a ten talent jiskřil neskutečným způsobem. Moc ráda jsem se vracela, ale v poslední době jsem cítila, že to není ono, že to nejsi ty, ten šťastný Pavel, který psal články s chutí a radostí. A začala jsem se bát, a bála jsem se přesně toho, co se stalo v neděli. Strašně moc nechci, abys přestal psát články, co mě tak baví, ale zároveň chci, abys byl šťastný a spokojený, protože jaký by to byl pocit, když nás děláš šťastnými a sám jsi u toho smutný. Takhle to nefunguje... Nemohla jsem si odpustit to napsat, protože vím, že tohle je poslední komentář, který na tvůj blog píšu, a ano, neznám tě, nevím, kdo jsi, vím jenom, že máš neskutečný talent a ten jsi za těch 6 let ukázal v celé své kráse.Poslední dobou mě jaksi omrzelo sledovat Lunu, a s tvým koncem přemýšlím, že se taky posunu dál, a nebudu se dívat na něco, co mě nebaví. V tomhle jsi mi pomohl, a nejen za tohle ti děkuju. Chci, abys byl šťastný a jenom ty víš, jak toho štěstí dosáhneš. Máme tě rádi a jsme všichni vděční za to, cos pro nás dělal, a já za sebe ti přeju spoustu dalších úspěchů ve všem, co budeš dělat, protože psaní není určitě jediný talent, který v sobě máš. Děkuju za ty 4 roky, co jsem mohla prožít s tebou, tvým blogem a s vámi všemi.

Vyrostli jsme spolu...

18 Adah - Alex & spol. Adah - Alex & spol. | E-mail | Web | 26. října 2017 v 20:28 | Reagovat

Na tento blog jsem narazila už tak tři roky zpátky při začátcích Violetty, a musím říct, že to jednu dobu byla moje nejnavštěvovanější webová stránka :-) Byl jsi pro mě inspirací, abych založila vlastní blog, a naprosto rozumím všemu co jsi napsal - i já postupně přestala blogu věnovat tolik času, ale tenhle článek byl jako nakopnutí, které jsem potřebovala, abych zase začala být aktivní :D Zároveň mě dojal - je to podobný nostalgický pocit, jako když končí série našeho oblíbeného seriálu, nebo seriál celý - jen si vzpomeň na osmdesátý díl třetí série Violetty... :-D Blog navštěvuji od třinácti let, a určitě sem ještě někdy aspoň z nostalgie zavítám. Děkuju a sbohem.

19 Maru♥ Maru♥ | E-mail | Web | 28. října 2017 v 19:33 | Reagovat
20 Sarah❤ Sarah❤ | 29. října 2017 v 12:00 | Reagovat

Ahoj😀 Poviem to narovinu bude mi to chýbať... bude mi chýbať tento blog pretože je to jediný blog ktorý navštevujem jediný blog s krasnou grafikou, úžasným layoutmi a plnohodnotnými článkami😢 si fakt jeden talentovaný človek a nech už tvoje cesty zavedú kdekoľvek verím že ta tvoj talent bude sprevádzať ;-) musím ti poďakovať za tie krásne roky čo som tu strávila za každú informaciu čo som s tadeto vedela za každý článok za každý nový diel Violetty ktorú som mohla pozerať len tymto spôsobom keďže disney sme nemali :-| je v tebe obrovský talent takže prosím nezahod ho a rozsiruj ho aj naďalej pretože ty máš na to aby si to dotiahol ďaleko...je také zvláštne premýšľať nad tým že toto je posledný článok a že keď sem prídem nabudúce nový tu už nebude...ale je pochopiteľné že máš aj svoj život a že toto momentálne nieje priorita číslo 1 :-) ďakujem za všetko čo si pre nás robil za každý jeden článok za každú súťaž, rozhovor čokoľvek... som rada že aj ja som mohla byť súčasťou tohto pekného obdobia a byť tu💜 naposledy ďakujem❤ nikdy nezabudnem na tento blog a stále ho budem navštevovať💞 gracias por todo :-)

21 Michal685 Michal685 | E-mail | 29. října 2017 v 12:19 | Reagovat

Připojuju se ke všem loučíčím a taky tě naposled zdravím.Tvůj blog pravidelně navštevuju od března 2013 tedy cca 8 měsíců před uvedením Violetty na Českým Disney Channelu :) za tu dobu sem si tu našel spousty přátel a zažil několik layoutu a anket(který miluju nejvíc :D) tvůj blog bylo pro mě místo kam sem se chodil schovat před zlým světem tam venku.Motivoval jsi mě k tomu jít si za svým snem a věnovat se tomu jedinýmu co mi jde a naplnuje mě :) je mi líto že končíš ale naprosto tě chápu protože i já se musel posunout v životě dál(bylo to dost těžký) ještě jednou ti chci moc poděkovat za těch 6 let co jsi tu pro nás fanoušky Violetty byl a přeju ti do života jen to nejlepší a at se ti splní vše po čem toužíš a sníš :)

22 Bezmena 🔥 Bezmena 🔥 | 29. října 2017 v 14:45 | Reagovat

Taktiež by som to tu rada okomentovala keďže nejaký ten čas som to tu čítala. Hlavne v období keď išla Violetta som to tu milovala. Všetko som čítala, musela som všetko o hercoch vedieť a tu som to našla. Tento blog pre mňa znamenal veľa. Bohužial odkedy začala Soy Luna som blog sledovať prestala keďže rovnako to bolo i so Soy Lunou. Dnes som naň opäť zablúdila a toto si prečítala. Trošku ma to mrzí ale úplne ťa chápem. Prajem ti v živote len to najkrajšie a najlepšie, užívaj život!

23 Princess Princess | 29. října 2017 v 19:40 | Reagovat

Ahoj:-)
Jenom jsem ti chtěla napsat, jakou mám radost z toho, jak dospíváš. Samozřejmě, že mě neskutečně mrzí, že blog končí. Pamatuji si na všechny soutěže, projekty, rozhovory... Letní příběhy ;-)
Připadá mi, že tím, jak jsem každý den na blog chodila, jako bych všechno prožívala s blogem a s tebou. I když tě vlastně neznám. Jenom jsem si nemohla odpustit napsat poslední komentář. Přeju ti, ať se ti ve všem daří, všechno vychází a děkuju za krásné večery hlasování, novinek, soutěží, za všechno ♥

24 Zoey Zoey | 1. listopadu 2017 v 16:34 | Reagovat

Ahoj, tak i já přihodim jako fakt nekolikaleta každodenní návštěvnice a účastnice vseho na tomto blogu komentář s tím, ze bych ti chtěla moc poděkovat za všechna léta,co jsi se blogu věnoval, za všechen ten čas a za všechno. Úplně tě chápu a jak se říká - je lepší přestat v nejlepším nez čekat až tě to začne otravovat :) Takže ti přeju hodně úspěchu v životě, škole, práci a všem! Zou^^

25 Anonym Anonym | 1. listopadu 2017 v 19:13 | Reagovat

Popravdě já nevím co ted říct :)
Wow nechce se mi věřit že ten blog už má šest let já fakt hledím že jsem ho navštěvovala dlouho. Hlavně jsu ráda že si ten blog nesmazal ale i kdyby jo tak si budeme pamatovat že tady ten blog jsme naštěvovali rádi. Abych popravdě řekla že jsem ani neměla čas se sem podivat.
Nebudu tady okecávat každý má svůj sen, nebo povinnosti je ti 19 takže hledím že ti je o dva roky víc (teda pokud se nepletu :D ) Bude mi to chybět.
Takže hodně štěstí v životě!
A.

26 holcici-svet-cool holcici-svet-cool | E-mail | Web | 5. listopadu 2017 v 17:49 | Reagovat

Tvůj blog sleduju už asi tři roky, možná i více... Moc jsi mě inspiroval k vytvoření vlastního blogu, sice na úplně jiné téma, ale bez tebe by mě tohle v životě nenapadlo a za tohle tu velmi moc děkuju... I když jsem tu v poslední době moc nechodila, protože me So Luna nezaujala, tak když běžela Violetta byla jsem tu pořád a netrpělivě čekala na nový článek z tohoto světa. Tento blog byl úplně první, který jsem kdy sledovala a totálně si ho zamilovala, a proto je pro mě  tak těžké se rozloučit a když tohle píšu, mám slzy na krajicku.... vím, že konec blogu hrozil už dřív a proto jsem ráda, že jsi to dotáhl takhle daleko a strávil 6 let života s tímhle blogem, což je opravdu neuvěřitelně a budeš mi chybět... já se v novinkám i hercich Violetty moc neorientuju ale zajímá mě to stále.... co se The Suite Life týče, jak skončili Dylan a Cole Sprouse vím a vratili se k herectví  (něco málo na mém blogu ) ... BUDEŠ MI MOC CHYBĚT A NA TENTO BLOG NEHODLÁM ZAPOMENOUT  <3 BUDE V MÉM SRDCI NAVŽDY  <3

27 welovest welovest | Web | Včera v 16:03 | Reagovat

Je škoda, že si se rozhodl s blogem skončit, ale na druhou stranu to chápu! :-) Hodně štěstí v životě! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama