Červenec 2015

Letní příběhy: Je to ten pravý?

31. července 2015 v 19:00 Letní příběhy
Ani poslední červencový večer nechybí na blogu jedna z vámi napsaných povídek. Přeji hezké čtení :)

Byl krásný, slunečný den, a tak se Violetta rozhodla, že se půjde na chvíli projít, protože se akorát přistěhovala, a tak chtěla poznat město. Nejprve se šla podívat do centra města, kde ale bylo moc rušno, a tak šla do malého parčíku, který byl obklopován velkým jezerem s krásnou, průzračnou a čisťounkou vodou. Před jezerem spatřila malý altánek, který vystřikoval kolem sebe kapky vody, když najednou se zpoza altánku objevil nějaký hezký kluk, lépe řečeno byl to prostě "fešák". "Fešák" přistoupil k Violettě blíž a zeptal se jí, jak se jmenuje, že ji zde ještě nikdy neviděl. Violetta odpověděla a zeptala se ho na to samé. "Já se jmenuji Leon a bydlím nedaleko tohohle parčíku", odpověděl "fešák". Ještě chvíli si spolu povídali, když už ale v tom nejlepším musela jít Violetta domů. Leon se však s Violettou domluvil na zítra v tu samou dobu, že si dají zde na samém místě "schůzku". Violetta souhlasila. Nakonec se tedy rozloučili a každý šel svou cestou domů. Violetta večer ani nejedla, a dokonce ani nemohla usnout, protože neustále měla před očima Leonove nádherné oříškové oči, ve kterých viděla milého a dobrosrdečného kluka s velikým hudebním talentem.

Další den se Violetta v ten samý čas vydala na to samé místo k jezeru, kde poprvé potkala "fešáka". Ale čeho se nejvíce obávala, to se také stalo pravdou, Leon nepřišel. Šla se teda porozhlédnout po okolí, jestli ho někde neuvidí, ale Leon nikde nebyl. Se smutným výrazem v obličeji odešla domů a plakala. Po chvíli však uslyšela zvonek. S uplakaným obličejem otevřela dveře, když přede dveřmi stál Leon s velikou kyticí růží. Violetta si rychle utřela slzy a řekla Leonovi, že si myslela, že asi o ní nemá zájem, když nepřišel. Leon ji všechno vysvětlil, zavázal Violettě šátkem oči a odvedl jí k altánku, kde to krásně vyzdobil. Po cestě se Violetta zeptala Leona, odkud ví, kde Violetta bydlí a Leon odpověděl, že jí viděl, jak ráno vchází do domu. Nakonec Violettě sundal šátek a něžně ji políbil...

Autorka: Míšinka

Leonetta - příběh 2: část 16

30. července 2015 v 22:06 Leonetta - příběh
Violetta tráví čím dál víc času s Diegem. León se tváří, že ho to netrápí, no ve skutečnosti žárlí, a proto je k Violettě chladný, a vyhýbá se jí. Violetta nechce, aby to mezi nimi bylo takhle, snaží se s ním promluvit, z čeho ale vznikají pouze další hádky... Další část Leonetty je tady. Přeji hezkou podívanou :)


Pokud video nejde spustit, klikněte ZDE

Letní příběhy: Splnený sen (Skoro)

30. července 2015 v 19:00 Letní příběhy
Je 19 hodin, tedy čas na další z řady vašich příběhů. Užijte si dnešní čtení :)

A už je to tu. Nastal deň "D" - deň, v ktorom sa konal VIOLETTA KONCERT. Mala som VIP lístky. Zohnala som ich na Bazoši za polovičnú cenu. Zobrala som so sebou aj svoju sesternicu, pre ktorú to bol darček na narodeniny. Mala som našetrených viac peniažkov, takže som si lístky mohla dovoliť. Po koncerte som sa mala stretnúť s Tini. Koncert bol nezabudnuteľný. A potom to prišlo - stretnutie s Tini. Položila som jej zopár otázok. Jedna z nich bola: "Aká je tvoja najobľúbenejšia pesnička? Tini sa nevedela rozhodnúť, tak položila otázku mne. Ja som povedala: "Underneathit all a Supercreativa (z 3. série). Neskôr som si so všetkými zaspievala tieto pesničky. Tini povedala, že mám krásny hlas. Tak isto pochválila aj moju sesternicu, ktorá spievala roztomilo. Veľmi ma to potešilo. Vypýtala som si jej číslo, ona zase moje. Stále som tento úžasný zážitok mala pred očami. Jeden piatkový večer som bola veľmi smutná, nič ma netešilo. Zrazu mi zazvonil mobil, a na displeji sa zobrazilo "TINI". Povedala mi, že Violetta má taký veľký úspech, že budú natáčať 4. sériu, a mohla by som v nej hrať Violettinu sestru. Nevedela som, čo mám na to povedať. Zostala som zaskočená. A taká šťastná... No šťastie moc dlho netrvalo. Rodičia mi to nedovolili. Tak sa začal kasting, no nikoho nevybrali. Nakoniec som rodičov presvedčila a letela som do Buenos Aires - mesta mojich snov. Keď som prišla, Tini ma čakala už na letisku. Porozprávala mi o postave, ktorú budem hrať. Jej meno bolo Juanita. Keď Maria - Juanitina mama išla na turné, bola tehotná, no Germanovi - Juanitinmu otcovi to nepovedala. Malo to byť prekvapenie, keď sa vráti domov. Lenže lietadlo havarovalo, no Maria to prežila. Zomrela až v nemocnici, potom, čo Juanitu porodila. Juanita vyrastala v adoptívnej rodine, a keď sa dozvedela, že má sestru, po ktorej vždy túžila, rozhodla sa vydať sa za ňou. Neskôr zisťuje, že má hudobný talent, no keďže má iba 12 rokov, nemôže chodiť do Studia On Beat. Tak ju Violetta učí doma a s jej pomocou sa stane talentovaná ako ona... Taká úžasná práca pre Disney. No nebolo to ľahké, musela som sa naučiť po španielsky, aj pesničky a scény. No úžasná skúsenosť. Keď mal prísť posledný diel a mala som zaspievať pesničku, ktorú som sama zložila, započula som akési pípanie a neskôr hlas, ako keby hovoril "Vstávaj" a zrazu som sa ocitla v mojej izbe, kde ma moja maminka budila: "Vstávaj, dnes ideme do Budapešti na Violettu. Snáď to nechceš zmeškať?" Nemala som síce VIP lístky, no videla a počula som Tini a to bolo hlavné. Aj keď mi bolo trochu ľúto, že sa môj sen nesplnil úplne.

Autorka: Dominika

Letní příběhy: Narozeninový den

29. července 2015 v 19:00 Letní příběhy
Dnešní večer patří dalšímu příběhu. Podstatnou roli v něm hraje Damien Lauretta, pro ty, kteří ho zatím neznají, herec, který stvární v 3. sérii jednu z nových postav. Takže teď už rovnou k příběhu...

Něco málo na začátek
(ještě před oslavou)

Mé jméno je Valeria. Valeria Domínguez. Právě jste si pod tímto příjmením představili Diega z Violetty? No, tak to je můj brácha. Můj starší brácha ochraňovatel. Všichni moji kamarádi se diví, že máme spolu tak skvělý vztah. Říkáme si všechno. Nevím, co bych bez něj dělala. Je to moje zlatíčko. Vzal mě s sebou i na natáčení, což byl opravdu skvělý zážitek. Všechny herce mám ráda a máme si vždy co říct. Miluji ten seriál, ze všeho nejradši mám 3. sérii. Víte proč? Damien. Asi jsem se do něj zamilovala. Má dokonalý hlas, aaa. Jak ráda bych teď řekla, že jsme se vzali a budeme spolu žít šťastně až do smrti. Jenže taková pohádka to rozhodně není. Damien bydlí v Madridu, takže hned po natáčení se tam vrátil. Ani jsem se neodvážila mu říct, že se mi líbí. Jediný, kdo to věděl, byl Diego a moje nejlepší kamarádka Lodovica.

Narozeninový den

10.8. Moje narozeniny. Byla jsem na noc u Lodo, od které jsem dostala nádherné hodinky. Šla jsem brzo domů, protože jsme měli oslavovat s rodinou.

Když jsem vešla do obýváku, vyskočilo snad milion lidí a vylítly na mě konfety. " Všechno nejlepší " , zařvali všichni. Byli ti všichni moji kamarádi i rodiče. Když jsem zahlédla Lodovicu, první, co mě napadlo, bylo: Jak se sakra stihla, tak hezky upravit za tak krátkou dobu?! Damiena jsem bohužel nezahlédla. Hned jak jsem vypustila tuhle myšlenku z hlavy, vzala mě Lodo za ruku a běžela se mnou do pokoje. Na posteli ležely nádherné, bílé, krajkované šaty. Oblékla jsem si je, rozpustila si vlasy a šly jsme zpátky za ostatníma. Všichni mi popřáli a řekli mi, že dárek dostanu až za chvíli. Jak mi dopřáli, najednou se tam objevil Damien s dvěma kyticemi růží. S jednou kyticí šel za mou mámou, která z nich byla nadšená. Šel za mnou, popřál mi, a dal mi druhou kytici. Po chvilce jsem si všimla, že v ní je malá krabička. Když jsem ji otevřela, byl tam nádherný stříbrný náhrdelník s písmenem V. Byla jsem z něho naprosto nadšená, že jsem úplně zapomněla na všechno ostatní. Najednou mě někdo zezadu objal. Diego. A řekl mi "Val, jsem rád, že se Ti to tak líbí, ale máme pro Tebe ještě jeden dárek, který máš od nás všech. " Dal mi náhrdelník kolem krku a šli jsme na zahradu, kde bylo tisíce balónků, nachystané pódium a na něm velká krabice. Dostala jsem nůž s pokynem " Rozbaluj ". Jsem nedočkavý člověk, takže jsem rozbalovala rychlostí blesku. Hotovo. Nejkrásnější dárek. Tak dlouho jsem si přála bílé piano. A teď ho mám. Je úžasné. A taky je jasné, že to byl Diegův nápad. Mám prostě nejlepšího bráchu na světě. Hned jsem si šla zahrát mou nejoblíbenější písničku z Violetty Podemos. Začala jsem i zpívat a po chvíli se ke mně přidal Damien. Bylo to jako z pohádky. Hned jak jsme dozpívali, šli jsme si zazpívat všichni společně píseň Crecimos Juntos. Do večera jsme pořád zpívali a tančili. Bylo asi 9 hodin, když jsme seděli na dekách a povídali si. Z ničeho nic začal Damien hrát na piano. Píseň Algo se enciende. Diego mě povzbudil, abych zpívala s ním. Přidala jsem se k němu a byla jsem ráda, že jsem to udělala, byl to nepopsatelně krásný pocit. Když dohrál, vstal, vzal mě okolo pasu a políbil mě. Byla jsem v sedmém nebi. Do té doby než všichni odešli, jsme seděli, povídali, vyprávěli si historky, nebo příběhy z natáčení. Jak všichni odešli, šli jsme se s Diegem jen tak projít. Po chvilce se zastavil a řekl " Jsi skvělá holka a ta nejlepší ségra. Moc Ti to s Damienem přeji. Mám tu pro tebe ještě jeden dárek, který jsem Ti nechtěl dávat před ostatníma. " Dal mi výlet do Amsterdamu pro nás dva! Mé oblíbené město. Mohly ty narozeniny dopadnout líp? Piano, přátelé, Damien a nejlepší brácha. Nejkrásnější narozeniny.

Autorka: KristaSo

Letní příběhy: Meet and Greet

28. července 2015 v 19:00 Letní příběhy
Máme tady další příběh, tentokrát mi ale autorka neposlala název, takže jsem se ho dovolil pojmenovat sám. To je ale asi jenom detail, takže teď už k příběhu :)

Koncert začal v půl osmý, a já jsem před arénou byla už okolo čtvrtý. Převzala jsem svoje karty a náramek na Meet and Greet, a začala jsem brečet, od štěstí. Vešla jsem do nějakého pokoje, kde bylo hodně V-loverů. Poznala jsem jich dost a mluvila jsem s nimi celou dobu. Okolo 6 nás teprve pustili do řady na poznávání Tini, já jsem byla někde ve středu. Přišel nějaký člověk a vysvětloval nám pravidla. Neměla jsem mít telefon, fotoaparát, kameru, a Tini neměla nic podepisovat. V-lovers začali vycházet z pokoje, ve kterém byla Tini. Všichni plakali, byli bez slov, nemohli mluvit, když se to stalo mně, zjistila jsem proč. Jak to pokračovalo, začala jsem být nervózní. Když jsem byla na začátku, zaslzely se mi oči, protože za pár sekund jsem měla vidět Tini živě. Pak mi jeden člověk řekl, ať jdu do pokoje. V pokoji byli 2 fanoušci, za nimi nějaký Pán, za ním plátno, a za plátnem byla Tini. Pak jsem slyšela, jak něco říká, a uvědomila jsem si, že jsou to první slova, které jsem od ní poprvé slyšela, a uvědomila jsem si, že je Tini metr ode mě, že za chvíli ji uvidím živě. Zase se mi zaslzely oči, ale já jsem se utřela, abych na fotce nevypadala jako idiot. Pak mi řekli, že mužů vejít do pokoje. Ten moment, kdy jsem se na ní podívala, na Tini. Po pěti letech koukání na obrazovku jsem ji konečně viděla na vlastní oči, viděla jsem její úsměv, její oči, její krásné vlasy. Ten moment nejde popsat. Pak mi řekla "Hi" a objala mě. Chtěla jsem, aby se zastavil čas a abych zůstala v jejím objetí napořád. Pak mi spadl dopis pro ni. Zvedla to Mercedes, která s ní byla v pokoji, a ukázala to Tini. Ta poděkovala. Potom jsem vyndala náramek, který měl na dvě rozpůlené srdce, a ukázala jsem jí, že druhá půlka je u mě. Fotograf pak řekl, že se vyfotíme a tak jsem ji objala. Potom jsem jí řekla, že jí mám moc ráda, ona poděkovala a řekla, že mě má taky ráda. Pak jsem jí ještě jednou objala, a začala jsem brečet. Pak jsem jí řekla "You're my everithing. Thank you so much". Když jsem odcházela, řekla: "Hope you have a good night".
Já se zeptala, jestli bych nemohla ještě chvilku zůstat, že příští je moje sestra. Řekli, že ano. Já pak slyšela Tini jak říká Mercedes "OMG she's so cute". Pak jsme šli na koncert a já jsem celou dobu plakala, protože jsem se seznámila s Tini. Poprvé jsem jí slyšela zpívat živě, ne z obrazovky. Prostě nejlepší den v mém životě.

Autorka: Vilu6000

Pár informací...

28. července 2015 v 0:04 Novinky
Ahoj... Věřím, že si všichni naplno užíváte prázdniny, a určitě mě těší, pokud si během horkých dní najdete trochu času i na návštěvu tohohle blogu. Všichni určitě víte o projektu, který nám zpříjemňuje letní večery, tedy projekt Letní příběhy. Mám radost, že se stal tak úspěšným, a příběhy jsou každý den hodně diskutované, a to ani nemluvím o tom, kolik z vás se do projektu rozhodlo zapojit. Vašich příběhů mi přišlo dohromady více než 50, a tím pádem nám projekt vydrží až do úplného konce srpna. Pak nás čeká ještě hlasování o nejlepší příběh, které by bylo tím pádem až v září. Uvažoval jsem ale, jestli je zrovna nejlepší zaplnit úplně celé léto jenom povídkami. Napadlo mě tedy urychlit trochu průběh projektu tím, že bych později přidával na blog každý den až dva příběhy. Ale zajímá mě samozřejmě i váš názor, takže rozhodně pište do komentářů, jestli byste chtěli i nadále, až do konce prázdnin, vždy jeden příběh denně, nebo byste uvítali i více příběhů za den.

Krom tohohle projektu na blogu samozřejmě v nejbližší době nebudou chybět různé novinky z další evropské fáze turné Violetta Live, která se již blíží, pak o samotných hercích, či o pokračování Violetty v Česku. Všichni už netrpělivě čekáme na oznámení data premiéry 3. série, a pokud by měla odstartovat už v září, dověděli bychom se to už v nejbližších dnech, protože už brzo vyjde program na měsíc září. Já osobně si ale myslím, že s mnohem větší pravděpodobností nás start 3. série čeká až v říjnu. Všechno i nadále sleduji...

Další věc, kterou na blogu chystám, je menší rekonstrukce. Plánuji trochu zrenovovat rozcestník s Violettou a dalších pár věcí. Proto tenhle měsíc nebudu pracovat na novém Layoutu, a aktuální Layout tady zřejmě ponechám i během srpna. Myslím, že by to nemělo vadit, protože téma "léto" je stále aktuální. Takže tolik informací ode mě, určitě sledujte i nadále blog, náš Facebook, Twitter, a ptejte se různé otázky na Asku. Užívejte si dál léto, a díky za návštěvu :)



Letní příběhy: Fotka s usmievavým dievčaťom

27. července 2015 v 19:00 Letní příběhy
I dnes si můžete večer zpříjemnit s povídkou...

Deň pred koncertom v Madride mali študenti z On Beat naplánované fotenie s fanúšikmi.
Všetci sa tešili. Keď prišli do sály plnej šťastných detí, boli veľmi dojatí. Fotili sa s 10 ale aj s 15-ročnými. Boli tam chlapci aj dievčaťa. Violetta uvidela dievča na vozíku, ktoré bolo veľmi šťastné. Violetta išla okamžite za ňou, a Leon sa k nej pripojil. Violetta sa s úsmevom a nežným hlasom opýtala:
"Nechceš sa so mnou odfotiť?"
Dievča bolo hanblivé a len prikývla hlavou. Violetta chcela vedieť, ako sa volá, tak sa jej spýtala: "Môžem vedieť, ako sa voláš?" Dievča si odkašľalo, a povedalo "Hannah." Kým sa oni dve rozprávali, Leon sa rozprával s jej mamou Elizabeth. Leon bol veľmi zvedavý, a tak sa vypytoval, ako sa jej to stalo, a iné veci. Elizabeth mu to všetko porozprávala. Violetta sa pýtala malej Hannah, či má lístky na koncert. So smutnou tvárou je odpovedala, že nie. Leon a Violetta požiadali Elizabeth o telefóne číslo, ju a Hannah pozvali na večeru. Dohodli si čas aj miesto. Keďže fotenie bolo na konci, museli sa rozlúčiť. Violetta a Leon sa ponáhľali na hotel. V hoteli sa ešte porozprávali, a pripravili si pre Elizabeth a Hannah spoločné prekvapenie. Prezliekli sa, a išli do reštaurácie. Pred reštauráciou videli Elizabeth s Hannah, a zobrali ich dnu. Vybrali to najkrajšie miesto, a usadili sa. Rozprávali sa, a nebolo konca. Keď si Leon všimol, že už je neskoro, tak poprosil o účet, zaplatil ho, a spolu s Violettou vytiahli z tašky prekvapenie. Hannah bola šokovaná, keď videla lístky. Z oka jej vyšla slza. Elizabeth s Hannah tie lístky priali. Všetci štyria odchádzali s úsmevom na tvári. Keď sa ráno Violetta prebudila, obliekla sa, a išla po Leona. Spolu strávili krásne poludnie. Do koncertu nechýbalo veľa, Violetta bola nadšená, keď videla, koľko ľudí sa na nich prišlo pozrieť. Keď ju Leon zozadu objal, hneď vedela, že je to on. Prišli k nim Elizabeth s Hannah. Violetta sa najprv objala s Hannah, a potom s Elizabeth. Keď sa Leon objímal s Elizabeth, potichu mu pošepkala do ucha: "Za všetko vám veľmi ďakujem, a nikdy nedovoľ, aby ste sa vy dvaja rozišli. Ste veľmi milí a dobrí ľudia, vašu lásku vidieť na niekoľko kilometrov." Leon s pekným úsmevom zašepkal: "Nie je začo, sme veľmi radi že sme spoznali takých ľudí, ako ste vy." Elizabeth s Hannah išli na svoje miesta. Koncert začal. Violetta a Leon spievali s radosťou a láskou a tak isto aj Elizabeth s Hannah.

Autorka: Patrisa

Tini a Jorge společně v nahrávacím studiu...

27. července 2015 v 13:47 Novinky
Jak už jste se zde mohli dočíst, Tini odešla do Los Angeles, kde odstartovala svou novou životní etapu, a začala pracovat na svém prvním sólovém albu. Koncem minulého týdne však do LA odcestoval i Jorge Blanco. Jeho let nejprve doprovázely menší potíže s odletem, no nakonec šťastně dorazil, a nyní je taky jasné, proč se do LA vybral. Jorge si to namířil rovnou za Tini, a hned se společně zavřeli do nahrávacího studia. Je tedy zřejmé, že spolu Tini a Jorge nazpívali minimálně jeden duet, který se objeví na novém sólovém albu Tini... Jorge a Tini spolu ve Violettě tři roky tvořili ústřední pár, a proto si myslím, že je moc hezké, že se i po skončení seriálu domluvili na takovéhle spolupráci. Pro fanoušky Violetty je tu tedy o důvod navíc, proč se těšit na novou desku Tini, která se dostane do světa snad už v roce 2016.



Leonetta - příběh 2: část 15

26. července 2015 v 21:40 Leonetta - příběh
Violetta na Leona pořád nezapomněla. Rovnou se ho zeptá, jestli chodí s Larou. Leon jí řekne, že ne, no hned poté je spolu vidí v parku odjíždět na motorce. To Violettu přesvědčí, že jí Leon lhal... Nenechte si ujít další část Leonetty 2 :)


Pokud video nejde spustit, klikněte ZDE

Letní příběhy: Proč je Ludmila taková?

26. července 2015 v 19:00 Letní příběhy
Pokud jste se těšili na další letní příběh, tady je. Užijte si dnešní čtení :)

Ludmila dokáže pro svoji slávu udělat cokoliv a ublížit komukoliv. Přezdívka Tarantule, jak jí ostatní studenti říkají, k ní sedí perfektně, ale byla taková Ludmila vždycky anebo má pro svoje hvězdné chování nějaký důvod?

Ludmila se narodila do bohaté a slušné rodiny, ve které se nikdy nemuselo nic dělat. Na všechno měli služky, kuchařky, uklízečky a její rodiče Priscila a Juan měli to nejlepší zaměstnání. Žila si proto celé svoje dětství jako princezna na zámku. Svůj pokoj měla velký jako někteří dům a k tomu ještě ta velká šatna, ve které by se jeden ztratil. Police a skříně nacpané panenkami a plyšáky z těch nejlepších hračkáren, šatna přeplněná oblečením a botami od nejlepších návrhářů. Život, o kterém snila každá malá holčička, měla malá Ludmilka už od narození. Snad jen jedno jí chybělo, neměla kamarády, protože místo toho, aby chodila do školky, jí doma vychovávaly chůvy a mezi děti skoro nechodila. Kamarádky jí dělaly otrávené služky, které dělaly Ludmile divačky na jejích módních přehlídkách u ní v pokoji. Když bylo Ludmile 6 let a nastal čas jít do školy, nemohla se dočkat, až pozná holky jejího věku, se kterými bude moct po škole chodit nakupovat a pořádat různé dýchánky a přehlídky. Byla to prostě taková rozmazlená slečinka.

S nástupem do školy ale přišlo i první zklamání a Ludmila poprvé pocítila, co to znamená cítit se zle, což nikdy předtím nezažila. Stalo se to, že Ludmila kvůli svému charakteru a chování mezi spolužáky prostě nezapadla. Neustále byla terčem posměchu za to, jak se obléká a za to, jak se chová jako rozmazlená hvězdička, která vždy dostane, co chce. Na základní škole byli všichni chytří, vynikali ve všech předmětech, měli hezké známky a mnohem víc je zajímalo jejich vzdělání, než to, jestli jsou oblečeni podle současné módy nebo jestli mají každý den něco jiného na sobě. Zato Ludmila nosila pořád svítivé růžové oblečení, místo aktovky nosila svíťavé kabelky a jako první mezi svými spolužačkami začala nosit podpatky. K tomu všemu jí ještě moc nešlo učení a to její ponížení před ostatními spolužáky ještě prohloubilo. Několikrát se chtěla svým spolužákům postavit, ale nesebrala nikdy dost odvahy. Snad jen při hodinách hudební výchovy se na chvilku cítila trošku líp, když mohla být jednou za týden lepší než všichni ostatní. Zpěv bylo to jediné, co Ludmile ve škole opravdu šlo. No a samozřejmě ještě zeměpis, nauka o hvězdách a supernovách jí přímo fascinovala. Základní škola byla pro Ludmilu velkým zklamáním, protože nenašla vysněné kamarádky, které by si s ní zpívaly a dělaly věci, které chce ona. Jednou seděla Ludmila v šatně a mluvila si do svého mobilu jako do kouzelného zrcadla. "Proč mi nikdo nerozumí, alespoň jeden člověk, který bude jako já." Když to slyšely ostatní děti, začaly si z Ludmily dělat ještě větší legraci než dřív. Zdálo by se, že Ludmila tuto větu, kterou řekla svému kouzelnému zrcadlu proklínala, ale bylo to naopak, jakoby její přání někdo vyslyšel.

Měsíc po tomto zesměšnění se do Buenos Aires přistěhovala Priscilina známá Carla Hernandézová se svým synem Diegem. Diego si s Ludmilou padli hned do oka a ukázalo se, že je Diego stejně rozmazlený jako Ludmila. Konečně měla Ludmila někoho, s kým se mohla proti ostatním postavit, dostala obrovskou chuť se všem lidem pomstít za to, co jí její spolužáci celé ty roky prováděli. Z Ludmily a Diega se stali 2 protivní, svým vzhledem a talentem posedlí spojenci, kteří pohrdali svými spolužáky a prováděli všem různé lumpárny.

Rok od roku byli "Zlá dvojčata", jak jim ostatní říkali, silnější a silnější ve svém jednání, jejich talent ve zpěvu a tanci rostl na úroveň géniů a oba si slíbili, že si vždycky budou pomáhat a budou nepřekonatelní. Když nastoupili Ludmila s Diegem do posledního ročníku základní školy, rozhodli se, že se spolu přihlásí k přijímačkám do Studia 21. Jenže se stala další rána v Ludmilině životě, Diego s matkou se museli kvůli rodinným problémům vrátit zpátky do Španělska a Ludmila byla na všechno opět sama. I když to už Ludmile tolik nevadilo, protože pár let s Diegem jí dodalo obrovské sebevědomí.

Ludmila nakonec poslední ročník základní školy zvládla a o prázdninách dělala přijímačky do Studia 21. Na zkouškách potkala jednu Španělku jménem Naty, která se stala její kamarádkou a především asistentkou, svého budoucího přítele Leona a jeho dobrého kamaráda Andrése. Ludmila i se svými novými kamarády přijímačky úspěšně zvládla a v září nastoupili všichni do Studia. Všichni 4 vytvořili nepřekonatelnou partu a Ludmila se během pár měsíců stala KRÁLOVNOU STUDIA 21. No a dál už příběh známe…

Autor: Harry